For Kids
Dítě jako výmluva?
Napsal uživatel Lucie Valchařová   
Pondělí, 21 Duben 2014 20:52

blog01„Neděláme si děti, aby nám je vychovával někdo jiný.“

Rodiče, kdo z vás už tuhle větu slyšel? Já už ji slyšela tolikrát, že už jsem to přestala počítat. Zprvu když jsem se ocitla v mateřské roli a po několika úvodních měsících, jsem se pomalu vracela i k práci, max. jen na 3 hodinky denně, se kolem mě začaly rojit věty tohoto typu: „Proč jsem si dělala dítě, když mi je hlídá někdo jiný?“

Byla jsem z toho v šoku a vůbec jsem tomu nerozuměla. Naše dcerka byla (a samozřejmě pořád je J) naprosto bezproblémové dítě, krásně prospívající a věčně vysmáté. A já? Já byla moc spokojená a šlo to na mě vidět. Proto jsem pátrala, proč mě spousta ostatních žen odsuzuje.

Po několika měsících mi to konečně došlo…

 

Zatímco spousta jiných žen ‚tráví čas s dítětem‘ způsobem tím, že jsou na facebooku a dítě je někde kolem. Na veřejnosti ovšem říkají, že se mu celý den intenzivně věnují, což na jejich omluvu, opravdu není možné.

Já to mám trošičku jinak.

blog01Nepoužívám své dítě jako VÝMLUVU pro to, že nemůžu něco udělat, pro svou vlastní pohodlnost. Nikdy jsem nepociťovala, že by mě naše dcera omezovala, ba právě naopak, dodává životu úplně jiný rozměr.

Bohužel v Česku jsou děti považovány jako společensky akceptovatelná výmluva. „Nemůžu tam jít…; nemůžu to udělat…; nestíhám,….protože mám děti…“. Když se nad tím zamyslíte, je to vůči těm dětem opravdu nefér. My jsme si je přece vybrali do svého života, a pak se na ně vymlouváme?

Když jdu k samotné podstatě věci, jaký vzor předávám dětem, jestliže doma ležím na gauči a koukám na televizi nebo na internet? A úplně nejlepší je, když jim z toho gauče říkáme: „Víš, musíš se hodně a dobře učit, aby si to někam dotáhnul…“

A jaký vzor v nás mají, když vidí, že rodiče jsou pracovití, tvořiví, spokojení a mají radost ze života? Jaký v těch dětech bude rozdíl? Pozor, vím, že teď šlapu do ‚kuřího oka‘ hodně lidem a chci říct, že nemám na mysli pracovat 12 hodin denně a dětem dát jen pusu před spaním. To rozhodně ne.

Děti nás potřebují a potřebují nás moc! Ale na co vy si vzpomenete, když si vybavíte své dětství? Na zážitky, na skutečně prožitý čas, na to, kdy s námi rodiče OPRAVDU byli, tady a teď, i když to byly jen maličkosti.

Pojďme se přestat vymlouvat na naše děti a začít s nimi trávit skutečně efektivní čas. Učme se od nich tu neskutečnou radost ze života.

 

© Lucie Valchařová

www.rodinajakofirma.cz