Stará pověst o zmizelém rybníku Tisk
Napsal uživatel Lydie Junková   
Pátek, 06 Srpen 2010 05:33

Motto: Kdo si dobra nepovažuje, sám sobě ubližuje (staré venkovské pořekadlo)

V jedné malebné vsi nedaleko borového háje rozprostíral se na návsi malebný rybníček. Plavaly v něm husy a kachny, když v zimě zamrzl, proháněly se po něm děti na bruslích. Zkrátka, nic moc. Bylo to stále to samé, rybníček to dlouho snášel, ale že by se nějak zvlášť bavil, to tedy nikoliv. Kdo by se tomu také divil, bylo to stále totéž, neboli na jedno brdo, jak se kdysi říkávalo. I stalo se, že se náš milý rybníček začal nudit, nudil se a nudil, a to čím dál tím víc...

Read More

 

Nikam nevidím, pomyslel si, to třeba ty stromy v borovém hájku, ty aspoň někam dohlédnou. Kdybych se tak mohl vznést do výše. To jeho stýskání zaslechl déšť – a přišlo mu chudáčka líto. Aby mu nějak pomohl, odstěhoval se o kus dál, takže do něj nespadla ani kapka. Z čehož plynulo, že rybníček začal vysychat. Husy a kachny v něm pomalu nemohly ani plavat, jak vody ubývalo, tudíž začal rybníček sám sebe litovat, ale nakonec se z té patálie rozzlobil. Mám já tohle zapotřebí? uvažoval. A usoudil, že nemá. Vzchopil se, sám nevěděl, jak se mu to podařilo, a jedné noci prostě zmizel. Na druhý den vesničané jenom zírali místo rybníka tu zbyla sotva špetka bláta. Husy a kachny měly utrum, dětem to také nebylo po chuti – a celá vesnice byla zkrátka vzhůru nohama. A co zatím náš milý rybníček?

Věřte, nevěřte, ale ten se vznášel v podobě lehké páry nad borovým hájkem. A kde se vzal,tu se vzal, objevil se jeho dobrodinec déšť, vsákl tu páru do sebe a letěl s ní dál, nad vrcholky borovic. Tak doletěli k jedné malebné vísce, kde žádný rybníček jaktěživo neměli. Na návsi bylo jen pár košatých stromů. Husy a kachny se pásly na trávníku, děti si hrály v prachu. Jak by se ti tu líbilo? vyptával se déšť. Je to tu docela hezké, usoudil rybníček. A také by si tě tu považovali. Víš co, mohl bys to tady zkusit. A tak zdejší vesničané na druhý den užasle zírali, co se ji tu na návsi objevilo. Všem se to zalíbilo, všichni se radovali: děti, kachny i husy. Vděční obyvatelé vesničky postavili kolem rybníku lavičky, vysedávali na nich, rybníček poslouchal,co si povídají a začalo ho to bavit. Tady zůstanu,rozhodl se, jen když ty mě občas navštívíš , milý dešti. Ten mu to rád slíbil a ta k se potom všichni radovali z toho, co se přihodilo, nejvíc ze všeho pak náš milý rybníček. A tak to také zůstalo. Nevěříte? Nu, vždyť je to jenom stará pověst.