Úklidová utopie Tisk
Napsal uživatel Irena   
Středa, 08 Červen 2011 06:59

Nedáno jsem vyslechla zajímavý rozhovor dvou kolegů v práci. Jeden má extrémě čistotnou manželku, druhý bordělářku. Trumfovali se, kdo z nich je na tom hůř. Přivedlo mě to k zamyšlení. Kolik času je vlastně nutné k úklidu? A nepřeháníme to někdy?

 

 

„Než jsme měli děti, bylo to celkem dobrý, Jana jednou za týden pořádně uklidila, dvakrát za týden umyla nádobí a bylo to, jenže co jsou děti, ani se mi koikrát nechce vracet domů. Všude se válí hračky, oblečení, nádobí, drobky. Jana tvrdí, že se snaží uklidit, ale zkrátka to s dětmi nejde. Už si ani nemůžu pozvat návštěvu, jak se stydím. Vždycky o víkendu si vezmu na pár hodin děti a Jana udělá takový základ, ale na pořádný úklid by to chtělo asi týden, to už se nedá.“ Stěžoval si kolega Marek.

 

„Zas buď rád, že tě pořád nehoní. My sice máme byt jako klícku, ale všichni máme Ivety neurózu. Sotva přijdu z práce, nemůžu si ani sednout, už mě honí, jestli můžu jít utírat nádobí, děti si ani nemůžou pořádně hrát, jakmile vyndají druhou hračku, už je napomíná, aby si tu první uklidily. Hned jak dojím, musím odnést talíř, takže nějaký hovění na sedačce nepřipadá v úvahu. Pořád slyším, co všechno dělá a jak je vyčerpaná, ale když jí řeknu, ať si odpočine, vylíčí mi, kolik toho má na práci a jak by to vypadalo, kdyby jednou neuklidila. S úklidem nedá pokoj ani na dovolené a k tomu nepočítám neustálé převlékání a otírání dětí i mě.“ Oponoval Mirek.

 

No a pak se otočili na mě, jak to mám vlastně já. Musím říct, že od té doby, co mám děti, taky nestíhám mít naklizeno. Kdysi jsem chodila pořád za dětmi a všechno po nich sbírala a otírala, jenže jsem pak zjistila, že půl dne jen uklízím a zapomínám si s dětmi hrát, navíc nemám ani čas na sebe. A tak se vždycky dvakrát do týdne vrhnu na úklid, naženu děti k pomoci a za dvě hodiny je hotovo. O hodinu později je zase vše při starém, ale to už ležím ve vaně a je mi to jedno, protože vím, že jsem toho udělala dost a když to prostě udržet nejde, tak to nejde. Manžel někdy remcá a raději nechci vědět, co vypráví kolegům, ale já si myslím, že se úklidu někdy připisuje příliš velký význam.

 

Kupříkladu kamarádky jsou zvyklé, že doma nemám perfektní pořádek, ostatně ony ho také nemají a protože mají děti, ví, že mít naklizeno, je utopie. Jen těm našim chlapům nějak nemůžeme vysvětlit, že před ohlášenou návštěvou má doma naklizeno každý a kdyby přišli neplánovaně, konečně by viděli pravý stav věcí.